ROZHODNI SE!
Manažerská příručka od Chipa Heathe a Dana Heathe s názvem Rozhodni se! aneb Jak ve správný čas najít správné řešení obsahuje mnoho příkladů řešení životních rozhodnutí (ať už osobních nebo pracovních). Autoři doporučují před učiněním rozhodnutí udělat následující čtyři kroky: rozšířit své možnosti (zde autoři definují úzké vymezení možností, zvažování několika možností zároveň a inspirování se někým, kdo již podobný problém řešil), dále bychom měli otestovat předpoklady realitou (měli bychom uvažovat o opaku, zvážit vnitřní i vnější pohled a sondovat), před rozhodnutím bychom měli získat odstup (zde autoři definují krátkodobé emoce a ctění našich klíčových priorit) a v neposlední řadě bychom se měli připravit na omyly (zde se autoři věnují odhadu budoucnosti a důvěřování procesu). Tento čtyřstupňový proces nazvali WRAP (Widen your options - rozšiřte své možnosti, Reality-test your assumptions - otestujte předpoklady realitou, Attain distance efore deciding - získejte odstup před rozhodnutím, Prepare to be wrong - připravte se na omyly).
Na začátku knihy autoři definují čtyři sabotéry rozhodování: "Setkáváme se s možností volby. Ale kvůli úzkému vymezení možností přicházíme o další varianty řešení. Analyzujeme varianty řešení. Ale tendence k potvrzení předsudků nás přivádí k informacím, které naše předčasné závěry podporují. Rozhodneme se. Ale krátkodobé emoce nás často svádějí k výběru špatných řešení. Žijeme s rozhodnutím. Ale často jsme si příliš jistí, jak bude budoucnost vypadat."
Zajímavým příkladem byl "trik" jedné rockové hvězdy. Ta si do smlouvy s pořadateli mimo jiné dala požadavek, aby v zákulisí byla miska s lentilkami, ale aby žádná lentilka nebyla hnědá. Když daná hvězda dorazila na místo koncertu, "zamířila nejdříve do zákulisí a zkontrolovala misku lentilek. Pokud našla hnědou lentilku, požádala o kompletní kontrolu vedení a aparátů s vysvětlením: "Mohli jsme si být jistí, že najdeme technickou chybu. Nepřečetli si smlouvu... Někdy hrozilo, že zrušíme celé vystoupení."
Další zajímavostí je situace, kdy máme našetřené peníze (např. 15 dolarů) a rozhodujeme se, jestli si za ně koupíme např. film, o kterém jsme uvažovali už delší dobu. Pokud si na výběr dáme ze dvou možností (Koupit film / Nekoupit film), 75 % z nás si film koupí. Pokud si na výběr dáme: Koupit film / Nekoupit film a nechat si 15 dolarů na jiný nákup, v tuto chvíli si film koupí jen 55 % dotázaných. "Co kdybychom každé rozhodování začínali otázkami: Čeho se vzdávám, pokud se rozhodnu pro toto řešení? Co jiného bych mohl udělat se stejným množstvím času a peněz?"
Dále autoři uvádějí situaci nákupu iPodu (o kterém prodavači věděli, že je relativně nový, se skvělým obalem, působivou sbírkou hudby, ale že se v minulosti několikrát zasekl a vymazala se z něj veškerá hudba), při kterém byly uplatněny tři strategie. "Pokud se prodavače zeptáte "Co mi o tomto iPodu můžete říct?", pouze 8 % z prodávajících přiznalo uvedený problém. Otázka: "Nejsou s ním žádné problémy, že ne?" zvedla pravděpodobnost na 61 %. Pro odhalení pravdy byla nejúčinnější přímá otázka: "Jaké má ten iPod problémy?" V tu chvíli 89 % prodávajících problém přiznalo." Podle autorů zvídavé otázky vyjadřují sebedůvěru a zkušenost tazatele a prodávající pochopí, že má menší šanci nás oklamat."
Z vědeckých výzkumů vyplývá, že "v případech, kdy výkonná rada zvažovala víc než jednu možnost, učinila šestkrát více dobrých rozhodnutí. (Konkrétně 40 % rozhodnutí, která měly víc než jednu možnost, bylo označeno za dobré. V porovnání se 6 % úspěšnosti rozhodnutí založených na volbě "ano, nebo ne".)"
CITACE Z KNIHY
"Co kdybychom nemohli podniknout ani jeden z kroků, které zvažujeme - co vyzkoušet jiného? Co kdybychom byli donuceni investovat svůj čas a peníze jiným způsobem - jaká by byla naše druhá nejlepší volba?"
"Na způsobu našeho myšlení je pozoruhodné, že jen málokdy jsme bez názoru." Daniel Kahneman
"Přeceňujeme informace, které jsme schopni vidět okamžitě, a opomíjíme informace skryté v pozadí." Daniel Kahneman
Často se ptáme: "Měl bych se s partnerem rozejít nebo ne?" namísto abychom se zeptali: "Jak můžeme náš vztah vylepšit?" Anebo se ptáme: "Mám si koupit nové auto nebo ne?" namísto položení otázky: "Jakým způsobem mám utratit peníze, aby to bylo užitečné pro celou moji rodinu?"
"Pokud si přejeme, aby něco bylo pravdou, sbíráme informace, které naši touhu podpoří. Jenže pouhé potvrzování předsudků nemá vliv jenom na to, jaké informace vyhledáváme. Má vliv i na to, čemu věnujeme primární pozornost. Představme si problematické manželství: Pokud jeden z páru poukázal na partnerův nedostatek (třeba sobecké chování), může mu následně věnovat zvýšenou pozornost, zatímco bude soustavně přehlížet jeho ohleduplnost."
"Psychologové potvrzují, že lidé jednají tak, jako by pro nás byly ztráty dvakrát až čtyřikrát bolestnější než potěšení ze zisku. Pak jsou lidé třeba schopni vydat 80 dolarů za službu, jejíž hodnota je 8 dolarů (např. pojištění nákupu). Představa ztráty oblíbeného typu televizoru a koupě nového je pro některé z nás přímo děsivá. Takže raději spokojeně připlácíme."
"Výše uvedená obava ze ztráty lze převést i do pracovního života: "Když nám šéf nečekaně oznamuje zásadní změnu chodu firmy, která se dotýká našeho způsobu práce, pocítíme pravděpodobně dvě základní věci: "Hmm, to se mi moc nezdá (to je nepohodlné) nebo Hmm, nakonec nepřijdeme i o to, co už máme." Když se spojí princip "to znám" s obavami ze ztráty, vyvolá to silné sklony držet se osvědčených postupů."
Příjemné čtení,
Váš Cool Learning
HEATH, CH. & D. HEATH, Rozhodni se! 1. vyd. BizBooks: Brno, 2014. ISBN: 978-80-265-0128-2.