DIGITÁLNÍ DEMENCE

15.06.2018

Kniha Digitální demence s podtitulem "Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum" od německého autora Manfreda Spitzera je spíše vědeckou publikací, která se zaměřuje na negativní vliv technologií a sociálních sítí na kvalitu lidského života. Kniha obsahuje mnoho obrázků, grafů a studií a čerpá z mnoha zdrojů.

Autor v jedné ze svých tabulek shrnul, že v roce 1999 trávili Američané čas s médii (televize, hudba, počítač, videohry, knihy, časopisy, kino) 6 hodin a 19 minut denně. V roce 2004 to bylo 6 hodin a 21 minut a v roce 2009 to bylo již 7 hodin a 38 minut, přičemž nejvíce byla vždy využívána televize a na posledních místech se umístily knihy, časopisy a kino.

Autor také v tabulce shrnul, jak žáci devátých tříd v Německu v roce 2009 užívali média, a dospěl k závěru, že chlapci strávili sledováním televize, chatováním a počítačovými hrami 7 hodin a 37 minut denně, zatímco dívky "jen" 6 hodin a 50 minut, přičemž dívky citelně méně hrály počítačové hry, zato ale více chatovaly.

Dále autor uvádí pokus, kdy účastníkům byla předložena náhodná slova a jedna skupinka měla za úkol přemýšlet, jestli se slova píší s velkým nebo malým počátečním písmenem. Druhá skupinka přemýšlela, jestli se jedná o slovesa či podstatná jména a třetí skupinka přemýšlela, jestli se jedná o životné nebo neživotné podstatné jméno. Výsledkem bylo, že skupinka, která měla nejtěžší úkol (rozlišování životnosti), si pak slova nejlépe zapamatovala, na rozdíl od lidí, kteří s danými slovy neměli dělat nic jiného, než si je jen přečíst.

Co se týká souvislosti mezi používáním počítače a internetu na jedné straně a výkony ve škole na straně druhé, uvádí autor, že nejlepší výkony mají děti, které používají počítač a internet několikrát měsíčně, poté děti, které tyto věci nepoužívají nikdy a nejhůře dopadly děti, které internet a počítač používají několikrát týdně.

Dále autor uvádí experiment, kdy se zjistilo, že nevyřízené záležitosti si pamatujeme v průměru skoro dvojnásobně lépe než ty vyřízené. Tento efekt se nazývá v angličtině"cliffhanger effect" nebo také efekt Zeigarnikové. To autor uvádí na příkladu přerušení seriálu na napínavém místě.

Zajímavá je taky skutečnost, že sledování televize v mladistvém věku (13-15 let) souvisí především s opuštěním školy bez jakéhokoli absolutoria; menší sledování televize v dětském věku je oproti tomu nejsilněji spojeno s absolvováním univerzity. Zjistilo se ale i to, že sledování televize nejvýrazněji ovlivňuje profesní kvalifikaci dětí s průměrnou inteligencí. Málo nadané dítě by školu nevystudovalo tak jako tak, naopak vysoce nadané dítě školu vystuduje, i když se hodně kouká na televizi. Ovšem kariérní osud průměrně nadaných dětí závisí na tom, jak moc sledují televizi.

Zajímavou pro mě byla i otázka, kolik času potřebují pokusné osoby, aby pomohly někomu, kdo je v nouzi, poté, co právě dvacet minut hrály nějakou počítačovou hru bez násilí, nebo hru obsahující násilí. Výsledek je takový, že těm, co hráli nenásilnou hru, to trvá v průměru do 20 sekund, zatímco těm, kteří hráli násilnou hru, trvá pomoc přes 70 vteřin.

Nově vznikl pojem "digital native", což můžeme přeložit jako digitální domorodcem. Ten je buď trvale nebo alespoň většinu času online, je neustále ve spojení s přáteli a příbuznými přes e-mail, SMS, sociální sítě a poslouchá několik hodin denně hudbu. Dalším novodobým pojmem je "Generation Google", což je označení pro mladší zástupce digitálních domorodců (narozených po 1993), kteří si nepamatují svět bez počítačů, internetu a Googlu.

CITACE Z KNIHY DIGITÁLNÍ DEMENCE

"Slovo demence je odvozeno z latinského de (dolů) a mens (duch). Proto můžeme jeho význam takřka doslovně vyjádřit jako duševní pokles."

"Lékaři se jednomyslně shodují, že vzdělání představuje pro zdraví člověka maximálně důležitý faktor."

Asi čtvrt milionu osob mezi 14 a 24 lety můžeme považovat za závislé na internetu a 1,4 milionu za problematické uživatele internetu.

"V USA dnes mladiství věnují digitálním médiím více času - alespoň 7,5 hodiny denně - než spánku."

"Učení z e-knih je méně efektivní než z tištěných knih. Příčina spočívá mimo jiné i v domnělých přednostech e-knihy: kdo musí klikat na příliš mnoho hyperlinků, snadno ztratí nit a musí celou pasář číst ještě jednou."

"Podle jedné americké studie přeruší moderní člověk práci v průměru každých 11 minut."

"Už jste si někdy všimli, že u obrazovky málokdo působí opravdu šťastně? Po procházce, četbě dobré knihy nebo návštěvě příteli se cítíme dobře, činorodě a se skvělou náladou se pouštíme do práce. Po dvou hodinách sledování televize nebo virtuální střílečky tomu tak většinou není; člověk už nemá chuť na nic." 

Příjemné čtení,

Váš Cool Learning

SPITZER, M. Digitální demence. 1. vyd. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7294-872-7.